9. 11. 2020
Exkurze do sféry neviditelna. Jinak tenhle článek uvést nelze. Řeč je o nanorobotech, jimž bude v mnoha sférách lidského života patřit budoucnost. Své o tom vědí v pražské Vysoké škole chemicko – technologické (VŠCHT), kde funguje mezinárodní tým špičkových chemiků, který se zabývá právě nanoroboty, v čele s RNDr. Martinem Pumerou, Ph.D. A velkou roli v tom hraje Evropská unie.
Nanotechnologie proniká do života každého z nás. Je to vědní obor, který se zabývá výzkumem a využitím nanomateriálu. To je látka, která má alespoň jeden z rozměrů menší než 100 nanometrů, což odpovídá přibližně tisícině lidského vlasu. Takový ultratenký materiál má obrovské možnosti v různých oblastech. Povrch ošetřený nanonátěrem odolává například kapalině tak, že po něm steče – říká se tomu efekt lotosového květu. Nanočástice toho ale dokáží mnohem více.
Nanoroboti a mikroroboti jsou dalším stupněm vývoje nanotechnologií. A právě nanorobotům se věnuje na VŠCHT tým vedený doktorem Martinem Pumerou, vedoucím excelentního Centra pro Pokročilé funkční nanoroboty.
Zvětšená krvinka jako tenisák
Abychom pochopili, v jaké sféře se v oblasti nanorobotů pohybujeme: Když se přeřízne vlas napříč a zvětší na tloušťku jednoho metru, tak červená krvinka má velikost tenisáku a nanorobot je na tom tenisáku chlup.
Projekt „Pokročilí funkční nanoroboti“ byl zahájen na konci roku 2016 a skončí v roce 2022. Jeho cílem bylo a je vytvoření excelentního týmu s mezinárodní účastí, který se zabývá výzkumem v oblasti nové kategorie nanotechnologií – autonomními nanoroboty využitelnými zejména v medicíně a v sanaci životního prostředí.
Sedmiletý výzkum přispěje k rozvoji mezinárodní spolupráce v oboru nanotechnologií a budování vazeb se zahraničními výzkumnými partnery se záměrem zapojovat se společně do prestižních mezinárodních grantových soutěží.
Projekt bude stát celkem téměř 220 milionů korun a Evropská unie na něj přispěje v rámci Operačního programu Výzkum, vývoj a vzdělávání částkou 157 milionů korun.
Doktor Martin Pumera byl tím, kdo dokázal zmíněnou dotaci pro školu získat. Po několika světových štacích a sedmiletém působení jako profesor na univerzitě v Singapuru se rozhodl přenést svoje know-how do českého prostředí a stal se vedoucím grantu. „Náš tým má patnáct členů, třetina jsou Češi, třetinu kolegů jsem přetáhl ze Singapuru, mám tu odborníky z Francie, Španělska, Íránu, Peru,“ říká Martin Pumera.
Hejna nanorobotů mohou spolupracovat
Využití nanorobotů je skutečně obrovské. Třeba zmíněná medicína: laicky řečeno, když je robot dobře naprogramován, může se dostat do místa nějakého problému, kde předá lék. Může ale naopak z daného místa v těle odebrat tkáň a tu po vytažení magnetem předat. „Nanorobota můžeme dát do tabletky, nebo se mohou třeba provrtat okem. Vytváříme roboty pro stomatologii na čištění zubních kanálků, což je skvělý projekt s českými lékaři,“ říká Martin Pumera.
Klinické zkoušky se v současnosti provádějí na zvířatech. Při otázce kolem možného uplatnění na lidech se doktor Pumera zamýšlí. „To je těžká otázka. Za dvacet let? My se ale nesoustředíme jen na člověka, spolupracujeme třeba na vývoji nanorobotického léčení zvířat a podobný projekt je i pro léčení květin.“
V oblasti životního prostředí může být nanorobot jednak signalizátorem znečištění, na druhou stranu může do postiženého místa donést látky potřebné k likvidaci znečištění. „K tomu samozřejmě nestačí jeden nanorobot, ale mluvíme tu o hejnech, která čítají i miliony nanorobotů. Je to jako u lidí, jeden člověk mrakodrap nepostaví,“ vysvětluje doktor Pumera.
Do konce projektu chybí dva roky a jeho dosavadní průběh v mnohém předstihl i smělé představy výzkumníků. „To je dobře. Mnozí se mě ptají, co bude za deset dvacet let. Nevím. Kdybych to věděl, tak to dělám teď, protože bych měl náskok. Víte, my teď řešíme problémy, které by nás před třemi lety ani nenapadly. A to je skvělé. Nicméně za dva roky bude grant u konce. Rád bych pokračoval ve spolupráci s Evropskou unií na dalším projektu, který bude navazovat na ten současný.Je mi jasné, že bez evropské dotace by tento projekt fungovat nemohl. Tak to prostě je,“ dodává na závěr Martin Pumera.
Více o projektu najdete na www.mapaprojektu.cz.
Celý článek je k dispozici na webu Deníku
zde.