Na tradici záleží

Obchod: jeden z historických pilířů rozvoje Lisabonu

Již více než dvě tisíciletí hraje obchod klíčovou úlohu v hospodářském, sociálním a kulturním životě Lisabonu, města nacházejícího se v ústí řeky Tejo. Tato výsadní poloha vlastně byla důvodem, proč se různí lidé usazovali v dnes nejlidnatějším městě v zemi. Vzhledem ke své strategické poloze se město navíc stalo významným obchodním přístavem díky logistickým řetězcům mezinárodního obchodu a okruhům výletních lodí.

Obchod je jedním z pilířů rozvoje Lisabonu, a proto tradiční místní obchody vždy hrály důležitou úlohu při vytváření osobitého charakteru města. Nyní však hrozí, že tyto podniky zmizí kvůli hrozbě, kterou představuje rozsáhlá výstavba nemovitostí v centru města a velkých obchodních center na jeho okrajích, nemluvě o stárnutí majitelů či nájemců, které vede k úpadku této činnosti.

V roce 2015 městská rada v Lisabonu vytvořila program Obchody s tradicí, aby tento trend zastavila. Cílem programu je zachovat a chránit tradiční podniky, které vytvářejí specifickou značku města, a zároveň oživit hospodářskou činnost a revitalizovat hospodářskou a sociální strukturu města.

Ocenění historických obchodů a restaurací jako pomoc pro budoucí rozvoj

Zahájením programu Obchody s tradicí lisabonská radnice nejen přispívá k zachování identity a tváře města, ale také bojuje proti spekulacím s nemovitostmi a neregulovanému nárůstu tržního nájemného.

Ochranná opatření, která program poskytuje vybraným obchodům, zahrnují daňové úlevy nebo výjimky pro vlastníky budov a předkupní právo pro nájemce v případě prodeje budov.

O program „Obchody s tradicí“ se starají tři odbory lisabonské radnice: odbor hospodářství a inovací, odbor kultury a odbor územního plánování. Program je zaměřen na tradiční obchod a jeho pozici coby osobitého rysu hospodářské činnosti města. Má rovněž velmi významný dopad na místní zaměstnanost.

Inovativní charakter programu z velké části spočívá ve vytvoření pracovní skupiny, jejímiž členy jsou odborníci z různých útvarů radnice, které se na procesu podílejí, a učitelé a zaměstnanci Fakulty výtvarných umění Lisabonské univerzity. Tato univerzita přispěla k vytvoření vizuální identity programu a podílela se na vymezení rozlišovacích kritérií a jejich uplatňování v terénu.

Byl zřízen poradní výbor, který má spolupracovat s uvedenou pracovní skupinou a který tvoří zástupci z obchodního, kulturního a akademického sektoru a občanské společnosti. Úkolem výboru je rozhodovat o nejdůležitějších krocích programu, a to o výběru obchodů.

Konečné rozhodnutí o udělení ocenění navržených poradním výborem přijímají pracovníci radnice. Nejprve však proběhne veřejná konzultace. Uznání platí minimálně po dobu čtyř let a lze ho obnovit, pokud jsou nadále splněny nutné předpoklady k jeho udělení.

Označení „Obchod s tradicí“ již získalo 82 obchodů a restaurací

Program je zaměřen zejména na historické centrum Lisabonu, přesněji na městskou část Baixa-Chiado, kde se nachází většina podniků, které je potřeba zachovat nebo chránit. Byl však již rozšířen i do dalších částí města.

Městská rada Lisabonu již ocenila 82 obchodů a restaurací poté, co pracovní skupina ukončila období intenzivního výzkumu a práce v terénu.

Podniky nebo zástupci občanské společnosti předložili dalších 125 návrhů na ocenění. Nová ocenění budou udělena v souladu s novým zvláštním vnitrostátním předpisem zveřejněným v červnu 2017, který upravuje režim uznávání a ochrany podniků a subjektů historického a kulturního nebo sociálně-místního zájmu (zákon č. 42/2017 ze dne 14. června).

Kritéria hodnocení zahrnují obchodní činnost, hmotná aktiva a kulturní a historické dědictví. Co se týče obchodní činnosti, zvažují se tyto faktory: uznávaná dlouhá tradice, význam pro místní historii, aspekty týkající se identity a skutečnost, že se jedná o unikátní podnik z hlediska činnosti, kterou provozuje. Hmotná aktiva zohledňují jak umělecké dědictví (architektura, dekorativní a nábytkové prvky, umělecké prvky, konkrétně umělecká díla), tak příslušné nemovitosti. Prvky, které přispívají ke kulturnímu a historickému přínosu, jsou méně konkrétní, přesto však důležité: existence podniku jako místní památky, potřeba chránit nehmotné dědictví a potřeba jeho propagace.

Některé z uvedených podniků vyrábějí vlastní výrobky, často na místech nacházejících se vedle obchodů nebo blízko nich. Jedná se o malé dílny, které přežívají mimo dohled zákazníků.

Lisabonská radnice zřídila městský fond, který těmto obchodům přispívá na náklady ve třech oblastech: údržba a renovace fasád nebo architektonických a dekorativních prvků, oživení obchodu a kulturní iniciativy. Nájmy, které obchody hradí, jsou chráněné před nekontrolovaným zvyšováním po dobu, která je delší než obvykle.

Participativní program

Uznání obchodu je prestižní pro všechny strany: obchodník vidí zájem na růstu svého podniku, pronajímatel vidí růst hodnoty svého majetku a město si zachová svoji identitu. V listopadu 2017 se uskutečnil křest knihy eponym. Obsahuje fotografie a další vizuální materiály zachycující obchody, které byly doposud oceněny. Na křtu starosta Lisabonu Fernando Medina uvedl: „V tomto programu nejde o budování muzea, ale spíše o investování do živé budoucnosti, o obtížný úkol snažit se najít rovnováhu mezi zachováním dědictví a udržením hospodářské životaschopnosti, čímž program nabývá na složitosti.“

Byla též uspořádána výstava, která nám umožnila objevit „Lisabon, který je barevný, plný života, bohatý a jedinečný. Přestavuje putování po obchodech, které vyprávějí příběh Lisabonu, po obchodech, které svoji architekturou, dekorativními prvky nebo výrobky, které prodávají, odrážejí éru monarchie, první roky republiky, období velkých obtíží nebo období prosperity. Jsou také svědky sociálních, estetických a politických hnutí, která je vytvořila, a v některých případech se dokonce uvedená hnutí v těchto obchodech zrodila“ (výňatek z úvodu k výstavě).

Přenosná zkušenost

Lisabonská radnice získala jedno z 97 ocenění příkladů dobré praxe OP URBACT. Předání tohoto ocenění v Tallinnu u příležitosti Festivalu měst OP URBACT vzbudilo velký zájem ostatních zúčastněných měst, jak vysvětluje koordinátorka programu Sofia Pereira: „Na zasedáních, jichž jsme se v Tallinnu účastnili, projevila zájem řada různých subjektů, mezi nimi města účastnící se festivalu i příslušná Národní kontaktní místa OP URBACT.“

Toto označení představuje ocenění rozsáhlých investic Lisabonu (včetně politiků, odborníků, obchodníků, akademiků a členů občanské společnosti) do odvětví tradičních činností se silným dopadem na kolektivní zkušenost.

Pojďte se s námi nyní podívat na čtyři z těchto typických obchodů.

Luvaria Ulisses 

Ještě nebylo ani 10 hodin, kdy obchod Luvaria Ulisses otevírá, ale již před ním čekalo několik zahraničních zákazníků. V tomto obchodě, unikátním v Portugalsku a jedním z mála na světě, které zbyly, vlastně nakupují většinou turisté, kteří se o něm dozvěděli v průvodcích.

Je to malinký obchůdek, který má pouhých 6 m², což znamená, že zákazníci musí stát frontu na chodníku. Nachází se na zapadlém místě v Muralha do Carmo poblíž kláštera Convento do Carmo, v budově, na jejímž zachování má město zájem, jelikož přispívá k jedinečnému charakteru města. Budova je ve vlastnictví státu, a nájemce tudíž není pod takovým tlakem způsobeným spekulativním zvyšováním nájemného.

Tento podnik výhradně vyrábí a prodává kožené rukavice. Obchod byl založen v roce 1925 a současný majitel/manažer by rád obchod zachoval ještě po mnoho let. Carlos Carvalho, který provozuje obchod již 42 let, uvádí, že jeho největším problémem je rozšiřování dílny, kde se rukavice vyrábějí. Potřebuje najmout a speciálně vyškolit více šiček, což není vždy snadné.

Existují dva zřejmé důvody, proč tradiční obchody v posledních letech přicházejí o zákazníky: stěhování sídel bank a vládních ministerstev do jiných částí města a vznik obchodních center v okolních oblastech. Tyto ztráty naštěstí vyvažuje příliv turistů.

Zákazníkům se dostává individualizovaných služeb, kdy zaměstnanec zákazníkovi pomáhá zkoušet rukavice podle obvyklého rituálu, který spočívá v otevření rukavice pomocí dřevěné pinzety, nasypání pudru do rukavice, vyzkoušení rukavice a nakonec odstranění pudru štětečkem. K zajištění výroby a prodeje obchod zaměstnává pět střihačů, šest šiček a dva prodavače.

Z obchodu Luvaria Ulisses nacházejícího se na Rua do Carmo se přesuneme k dalšímu obchodu:

Londres Salão 

Jedná se o jeden ze dvou zbývajících obchodů zaměřených výlučně na prodej látek, který se nachází na nejvýznamnější obchodní tepně v centru města, a sice na třídě Rua Augusta.

Obchod Londres Salão zahájil činnost v oboru látek v roce 1950, i když pod stejným názvem existoval již od roku 1911 jako krejčovství. Obchod od té doby řídí stejná rodina, z níž před třiceti lety vzešel mladík se vzděláním v oblasti managementu, který měl prostředky na to, aby obchod přizpůsobil změnám a směroval k sofistikovanější klientele, která chce oděvy na míru odlišné od konfekce.

Důkazem je, že obchod navštěvuje stále více turistů (mj. z Ruska, Angoly, Brazílie), lidí, kteří mají peníze, ale kteří také udržují tradiční zvyky a nakupují zde látky, které si vozí zpět do svých zemí, kde je stále možné snadno najít švadleny a krejčí.

José Quadros, současný manažer firmy, věří, že program Obchody s tradicí má opravdu smysl, protože do jisté míry pomáhá zastavit zavírání těchto tradičních obchodů. Domnívá se však, že by program měl také zohlednit přínos pro vlastníky budov, v nichž se obchody nacházejí, aby je odradil od přijímání opatření k vystěhování.

V případě obchodu Londres Salão se vlastník budovy snažil firmu vystěhovat, nabídl jim šest měsíců a 500 tisíc eur, pokud budovu opustí. Právě zde se projevil přínos programu, který opatření k vystěhování zneplatnil.

V roce 1957 při návštěvě královny Alžběty II. došlo ke kuriózní události. V rámci návštěvy královna procházela centrum Lisabonu ve čtvrti Baixa a před výlohou obchodu Londres Salão se náhle zarazila. Co to způsobilo? Obchod při této slavnostní příležitosti vystavoval repliky anglických korunovačních klenotů.

Přímo naproti Londres Salão se nachází

Casa Macário 

Tento obchod založil v roce 1913 majitel kávové plantáže v Angole. Tehdy se obchod zaměřoval výhradně na prodej čaje a kávy, na pražení, mletí a přípravu vlastních výrobků pocházejících z bývalých kolonií. Tento typ podnikání byl tak významný, že v roce 1980 zde působilo zhruba třicet obchodů tohoto druhu (dnes je jich jen sedm).

Obchod Casa Macário byl poté prodán a stávající majitel se zaměřil zejména na prodej vína, i když má stále v nabídce i jiné produkty. V tomto obchodě kraluje portské. Jak nám řekl současný vlastník Luís Torres, jeho obchod nabízí portské z jakéhokoli roku počínaje rokem 1900, které lze v obchodu ochutnat.

Klientelu nyní tvoří převážně  zahraniční zákazníci, přičemž mnoho z nich přijíždí na četných výletních lodích, které kotví v Lisabonu. Někteří z nich přijíždějí několikrát do roka a ptají se po tom samém víně, které si koupili posledně. Co se týče místní klientely, která kdysi tvořila většinu, jednalo se zpravidla o právníky a politiky, kteří měli v této čtvrti kanceláře.

Luís Torres vyprávěl zajímavý příběh o nedávné návštěvě ruského turisty, který přišel do obchodu a chtěl nejdražší portské, které mají, a pak si láhev otevřel přímo v obchodě. Nechtěl pít sám, a proto přizval několik amerických námořníků, kteří šli zrovna kolem, a v časných ranních hodinách společně vypili celou láhev.

V případě obchodu Casa Macário nájemné nepředstavuje problém, protože budovu, kde se obchod nachází, vlastní majitel obchodu, který hrdě prohlašuje: „Casa Macário je součástí dědictví čtvrti Baixa.“ Právě tento pocit sounáležitosti umožňuje odolávat četným a významným nabídkám na ukončení tradiční činnosti.

Poslední obchod, který jsme navštívili, se nachází ve čtvrti Chiado a je zajímavým příkladem podniku, který se od doby svého založení téměř nezměnil.

Tabcaria Martins (výstava ve Vícios de Lisboa)

Tento obchod, založený na konci 19. století, prodává tabák, noviny, časopisy a v poslední době také papírenské zboží. Další oblastí podnikání je prodej losů, jehož byl Tabacaria Martins (externí odkaz) (link is external) průkopníkem. V obchodě se stále ještě nachází dřevěná skříňka se šuplíčky, kam pravidelní zákazníci ukládají své losy.

Pokud existuje podnik, který zůstává dodnes otevřený díky ocenění v rámci programu Obchody s tradicí uděleného v roce 2016, pak je to Tabacaria Martins. Na začátku roku 2017 se vlastníci dozvěděli, že budova, ve které se obchod nachází, byla prodána a že se budou muset vystěhovat.

Zpráva se mezi zákazníky rychle rozšířila. Aby na problém upozornili, oslovili média. Osobně zasáhl i místostarosta Lisabonu, který se zapojil do řešení sporu. Hrozba uzavření obchodu vyvolala velké pozdvižení a v tisku a na sociálních sítích vyšlo mnoho článků. Velké množství lidí a organizací volalo po tom, aby obchod nezavírali. Nový majitel budovy nakonec uzavřel smlouvu o pronájmu na deset let.

Ana Martins, která obchod v současné době vede, poukazuje na přínos programu při bránění obchodu, ale domnívá se, že by měl být ještě více propagován, aby se ostatní podniky nedostaly do podobné situace. Navrhuje, že by se měl v těchto sporech s vlastníky budov, kde se obchody nacházejí, více angažovat Svaz obchodních sdružení lisabonského distriktu.

Nutno podotknout, že blízko obchodu sídlí Národní shromáždění a Národní konzervatoř a že byl vždy oblíbeným obchodem politiků a umělců, kteří se často zastavili na kus řeči. Tento obchod s více než staletou historií je skutečným rodinným podnikem již po tři generace.

Tím končí naše návštěva čtyř tradičních obchodů podnikajících v různých oblastech. Všichni majitelé se vyjádřili velmi jasně, že chtějí, aby jejich podniky dále fungovaly, ale že vědí, že bez kolektivního povědomí o tom, jak toto nenahraditelné dědictví zachovat, lze řešení problému oddálit, ale problém se nevyřeší. Doufejme, že program Obchody s tradicí bude nadále upozorňovat na potřebu zachovat tyto obchody a že bude vytvářet povědomí mezi majiteli budov. Město Lisabon vám děkuje!

Můžete se také podívat na video o programu Obchody s tradicí, které najdete zde (klikněte na „Watch Video“ (Podívat se na video).

Zveřejnila Ana Resende, portugalské Národní kontaktní místo OP URBACT, dne 5. ledna 2018.

Překlad Artlingua.