Evaluace pilotního ověření mikrojeslí

Mezi oslovenými respondenty ve velké míře převažují rodiny, kde s dětmi žijí oba rodiče (91 % ve vstupním dotazníku). Jedná se o domácnosti, jejichž celkový měsíční příjem se pohybuje na úrovni průměrného platu, tedy nejčastěji od 20 000 Kč a výše. To je logické vzhledem k tomu, že otcové ve většině případů pracují v hlavním či vedlejším pracovním poměru a příliš nezkracují svou pracovní dobu. Péče o dítě spíše připadá na matku, ve vzorku je ovšem značný podíl vysokoškolsky vzdělaných žen (61 % ve vstupním dotazníku) s praxí 5 let a více (78 % ve vstupním dotazníku). Podíl zaměstnaných žen se s nástupem dítěte do mikrojeslí signifikantně zvýšil. Otázka na to, zda byla žena zaměstnaná či nikoliv, byla korigována kvůli nekonzistentním odpovědím. Pokud do odpovědí zahrneme i ženy, jejichž odpovědi byly korigovány, poměr pracujících žen se zvýšil na 89 %, což představuje oproti situaci před vstupem dítěte do mikrojeslí nárůst o 28 %. Ženy, které už pracovaly před nástupem dítěte do mikrojeslí, ve většině případů nezměnily typ pracovního úvazku (75 %). Pokud ženy před vstupem dítěte do mikrojeslí nepracovaly, s jeho nástupem začaly nejčastěji pracovat v hlavním či vedlejším pracovním poměru (67 %), pětina také flexibilně na DPP (22 %). Zvýšil se i počet odpracovaných hodin, více než polovina žen si svůj pracovní úvazek navýšila (55 %), u značné části žen pak nedošlo k žádné změně (37 %). Podobné jsou výsledky u měsíčního příjmu. V případě, že by mikrojesle nebyly, ženy pracující v hlavním či vedlejším pracovním poměru by se spíše snažily umístit dítě do jiného zařízení, než aby s ním zůstaly doma (52 % z nich). Tuto strategii pak volí také většina žen, která si vydělá alespoň 15 000 Kč čistého měsíčně (89 % z nich). Ženy, které bydlí s rodinou v malých obcích do 5000 obyvatel a menších městech s 5000 až 19 999 obyvateli, by naopak ve větší míře zůstaly s dětmi doma (v malých obcích 58 % žen, v menších městech 85 % žen).