Evaluace působení finančních nástrojů OP PIK: Závěrečná zpráva

Intervence realizované prostřednictvím finančních nástrojů mají na základě verifikace teorií změn potenciál k dosahování specifických cílů 2.1 a 3.2. Limitem ale je relativně nízký pokrok v kumulativní výši poskytnutých / zaručených úvěrů v SC 2.1 (způsobený především využitím prostředků programu Expanze pro poskytování provozních úvěrů v rámci programu COVID II, které jsou výrazně nižší než v případě investičních úvěrů) a nízká absorpce FN v SC 3.2. Na úrovni podpořených podniků byl v předkrizovém období prokázán pozitivní dopad na zaměstnanost. Dopad podpory na hospodaření lze předpokládat na základě dotazníkových šetření, případových studií a rozhovorů a částečně také na zákaldě datové analýzy, metodou kontrafaktuální analýzy ale nebyl prozatím prokázán. Obdobně v případě podpory poskytované v krizovém období ve formě provozních úvěrů na zajištění likvidity postižených podniků lze pozorovat pozitivní trendy v dopadech na podpořené podniky, metodami kontrafaktuální analýzy se ale nepodařilo získat statisticky významné výsledky analýzy, a to především z důvodu krátkého odstupu od ukončení podpory a chybějících dat za rok 2020. V krátkodobém horizontu nelze pozorovat, že by uplatnění FN vedlo ke snížení zátěže veřejných rozpočtů. Při dlouhodobější projekci se ale snížení zátěže jednoznačně projevuje. Bez započtení revolvingu investic lze v delším časovém horizontu předpokládat, že zátěž hodnocených programů je, ve srovnání s podporou ve formě dotace ve výši 40 % celkových způsobilých výdajů, cca poloviční. Při započítání prostředků z exitu investic (a konzervativním odhadu) lze očekávat, že zátěž FN ve srovnání s dotacemi bude méně než třetinová.