3. 6. 2024
I když se to možná zdá překvapivé, odborníci se shodují: vlk jako největší predátor do naší přírody patří a člověk se ho nemusí bát. Je totiž poměrně plachý. Na českém území jich, podle Aleše Vorla z České zemědělské univerzity (ČZU) v Praze, žije několik stovek. Jejich chování a pohyb odborníci zkoumají s podporou fondů EU.
Právě studiu vlků v příhraničí, na pomezí severních Čech a Saska, se věnoval projekt nazvaný Objektivní akceptace vlka v člověkem pozměněné přeshraniční krajině (OWAD). Projekt realizovala ČZU ve spolupráci s partnery – Senckenberg Museum für Naturkunde Görlitz, Ministerstvem životního prostředí ČR a Agenturou ochrany přírody a krajiny ČR (AOPK). Projekt byl realizován v letech 2017–2020 a EU ho podpořila dotací přesahující 770 tisíc eur. Celý projekt stál bezmála jeden milion eur.
Hlavním cílem bylo prohloubení spolupráce mezi ČR a Saskem při spontánním návratu vlka do krajin střední Evropy. Směrů zkoumání bylo ale více. „Byl to přenos znalostí ze saské strany, která se vlkům věnuje dlouho a má velké zkušenosti. Cílem byla i
prevence škod, monitoring, výzkum zaměřený na
studium nároků vlků v pomezí severních Čech a Saska,“ vysvětlil Aleš Vorel, který byl vedoucím celého projektu.
Vznikla výstava i film
Odborníci z obou stran hranic se scházeli na seminářích a školeních. Na programu byla harmonizace monitoringu populace vlků v celém pohraničí. Aleš Vorel říká, že za dobu projektu to byly řádově desítky setkání jak uvnitř konsorcia, s dalšími odborníky, tak i u úzkých specializovaných skupin. Na závěrečnou konferenci kvůli covidu ale nedošlo.
V rámci projektu vznikla putovní výstava k návratu vlka do krajiny, návod pro farmáře Standardy ochrany hospodářských zvířat před útoky velkých šelem, leták Setkání s vlkem, projektový film o vlcích pro Českou televizi nazvaný O vlcích a lidech a také centrální web o vlcích navratvlku.cz, který dodnes spravuje AOPK ČR.
„Díky podpoře z fondů EU jsme mohli zaměřit na problematiku více pozornosti. Mohli jsme se více soustředit na návrat vlků a na všechny aspekty spojené s touto změnou, tedy nejen biologii, ale i na ochranářský kontext, řešení a prevenci škod, zásadní roli však hrála výměna zkušeností. Umožnilo nám to blízký kontakt se saskými partnery. Kdybychom projekt nezískali, neměli bychom možnost tak úzce kooperovat. Cílem dotačního programu, ale i obecným směřováním ochrany biodiverzity je vzájemné slaďování přístupů na obou stranách a výměna know-how,“ říká Aleš Vorel.
Na projektu se podílely desítky lidí, většinou profesionální ochranáři, ale i dobrovolníci z řad studentů ČZU, kteří zpracovávali různé absolventské práce. Při realizaci projektu OWAD byly v lesích umístěny desítky fotopastí, odebírány a následně analyzovány byly také vzorky vlčí DNA.
Farmáři se mohou efektivně bránit
„Dokázali jsme, že vlci tady nejen žijí, vytvářejí teritoria, ale že je možné je i efektivně monitorovat. Zároveň jsme byli schopni demonstrovat, že opatření proti škodám způsobeným vlky jsou účinná; instalovali jsme oplocení, pilotně jsme poskytli i pastevecké psy,“ podotkl Aleš Vorel.
„Velmi dobře se potvrdil předpoklad, který jsme měli na začátku projektu OWAD, že se vlci k nám budou šířit ve chvíli, kdy jsou všechna teritoria v Sasku obsazená. Počítali jsme s tím, ale stejně jsme byli překvapeni, jak populace vlků u nás narůstá a etabluje se,“ dodal Tomáš Jůnek, dokumentarista projektu a specialista na monitoring.
„Pro studium vlka byl projekt skvělý, ale bohužel krátký. To není výtka. V tématu pokračujeme s dalšími projekty. Výzkum takto komplikovaného živočicha je možný jen s dlouhodobou perspektivou. I proto vznikl další projekt OWADIS, který nám umožnil rozvíjet některé elektronické systémy pro těsnou a přesnou kooperaci s německými partnery. Vyvinuli jsme databáze, aplikaci na monitoring vlků, datacentrum, kde se scházejí všechny informace z terénu.
Tento projekt byl technologičtější, umožnil nám efektivně pracovat s daty. I to přispělo k ochraně vlků, vytvořili jsme třeba interaktivní mapu aktuálních vlčích teritorií. To umožňuje nám, pastevcům i farmářům sledovat, kde se objevují vlci a jak jsou daleko, což je důležité kvůli prevenci a ochraně zvířat,“ řekl Aleš Vorel. Vloni začal podobný projekt s Bavorskem, kde jsou partnery Národní park Šumava a Národní park Bavorský les. „I zde figuruje silná vlčí populace, proto se nám předchozí výzkum a monitoring velmi dobře hodily,“ dodal Aleš Vorel.
Celý článek naleznete na stránkách
Deníku.cz.
Podrobnosti k projektu:
Objektivní akceptace vlka v člověkem pozměněné přeshraniční krajině (OWAD) v
Mapě projektů.