Shoda na principech, rozdíly v praxi. ČR jednala s dalšími státy o budoucnosti evropských fondů

Evropské fondy pomáhají v mnoha oblastech a sdílení zkušeností a názorů mezi státy, které k politice soudržnosti přistupují odlišně – například podle výše svých příspěvků do rozpočtu – je proto klíčové pro její další zlepšení.

Shoda i rozdíly v pohledu na evropské fondy
Shoda mezi Českem a ostatními státy panovala na jednání na tom, že základní principy politiky soudržnosti, včetně důrazu na místně orientovaný přístup (tzv. place-based approach), by měly zůstat zachovány. Stejně tak se všichni shodli na klíčové roli principů právního státu jako hodnotového pilíře EU.

V souvislosti s novými prioritami EU, jako je obrana, bezpečnost nebo konkurenceschopnost, zazněly i různé pohledy na samotný účel politiky soudržnosti. Zástupci států, kteří jsou čistí plátci, se shodli, že nové výzvy si zaslouží pozornost, ale neznamená to automaticky nutnost navyšovat rozpočet EU ani příspěvky členských států. Pro tyto země navíc politika soudržnosti na rozdíl od ČR představuje spíše doplňkový nástroj k národním zdrojům.
Rozdílný postoj se projevil v otázce územního zaměření podpory. Zatímco Česká republika prosazuje, aby podpora směřovala do všech regionů, ostatní státy na jednání preferují její zacílení výhradně na ty méně rozvinuté.

Jednodušší pravidla? Ano, ale s podmínkami
Velkým tématem byly modernizační prvky politiky soudržnosti. Čistí plátci výrazně podporují myšlenku tzv. jednotného národního plánu (Single National Plan), který by sloučil různé fondy a programy ve sdíleném řízení pod jednu hlavičku. Od tohoto kroku si slibují významné zjednodušení, větší flexibilitu a snazší přesuny prostředků mezi programy v rámci tematického okruhu.

Jasná shoda panovala na odmítnutí návrhu, že by Evropská komise v budoucnu komunikovala výhradně přímo s regionální úrovní, protože by tím narušovala vnitrostátní rozhodovací procesy a tzv. princip sdíleného řízení, který je všemi státy považován za klíčový prvek politiky soudržnosti.

Zkušenosti s novými nástroji a pohled do budoucna
Debata se dotkla i zkušeností s novými nástroji, které Evropská komise představila v současném programovém období. Zazněla převážně kritika na adresu implementace Nástroje pro oživení a odolnost (RRF), zejména kvůli absenci regionálního prvku při jeho přípravě, jeho složitosti a nejistotě ohledně auditních požadavků. Diskutovalo se také o budoucnosti Fondu pro spravedlivou transformaci (JTF), jehož koncept je vnímán jako potřebný, ale v budoucnu by podpora dotčeným regionům nemusela mít formu samostatného fondu.

Účastníci se shodli, že přístup zaměřený na výsledky, tedy posuzování projektů podle toho, jaké konkrétní přínosy lidem přinášejí, by měl zůstat dostatečně flexibilní. Zároveň ale doporučují více využívat ukazatele, které lze snadno a přesně měřit.

Kompromis jako klíč k budoucnosti
Jednání v Praze jasně ukázalo, že debata o budoucí podobě evropských fondů je komplexní. Nalezení kompromisu mezi rozdílnými pohledy čistých plátců a příjemců bude zásadní pro nastavení efektivní a spravedlivé politiky soudržnosti po roce 2027. Česká republika si je plně vědoma skutečnosti, že se bude postupně dostávat rovněž do pozice čistého plátce, a proto již v nadcházejícím období se musí více zaměřit na podporu prioritních oblastí s největším a dlouhodobým dopadem.